Dnes tu mám opět deníčkovský článek, ale to jste určitě poznali.. Goodbye Agony, písnička, na které teď opravdu ujíždím a zbožňuju ji!
Vím, že tu byl deníčkovský článek nedavno, ale je čtvrt na jedenáct večer a já mám tu potřebu napsat nějaký článek, protože naposledy jsem článek psala v neděli a to je sakra dlouhá doba! Proto tedy volím tuto rychlejší alternativu, abych zabila dvě mouchy jednou ranou. Uspokojila své svědomí a uspokojila Vás, protože jsem si všimla, že sledovanost mého blogu se pozvedla a já Vám za to moc děkuji!
Jsem hrozně líná a zdá se mi, že na nic nemám čas..
Pocit lenosti mívám celkem často, ale teď se mi k tomu přidal i nedostatek času. Nechápu, jak to dělám, protože já měla čas vždy na všechno, ale teď se mi to nějak nahromadilo. Dohánění látky za zameškané hodiny, díky školní exkurzi, upravování fotek ze školní exkurze a různé aktivity, které do mého běžného života patří. Ehm.. aktivity.. Spíše aktivita a to je hokej, který mi lehce narušuje můj časový skluz, ale pro hokej se obětuji vždy..
Matematika je pro mne velikou magií!
Obdivuji lidi, co chápou matiku! Ale to jako opravdu! Matematika, jedinej předmět na kterej se fakt učim a snažím se, ale prostě mi to nejde a mám z toho špatné známky. Nechápu, proč doma vypočítám příklady i s větší obtížností a ve škole nejsem schopná vypočítat ani ten nejprimitivnější příklad..
Poprvé v životě v Polsku!
Ano, je to tak. Byla jsem poprvé v životě v Polsku, v zemi, o které bych nikdy neřekla, že tam pojedu na "výlet". Byla to školní akce s připomenutím si holocaustu za druhé světové války v Osvětimi a prohlídka Krakowa. Co říct.. Krakow se mi na první pohled nezalíbil, ale památky a židovská čtvrť mne nakonec zaujala a toto město mohu hodnotit velice pozitivně. A Osvětim.. místo, kvůli kterému jsem tam jela. Místo, kam jsem se chtěla podívat už od 8. třídy základní školy, kvůli přednášce, kterou jsme měli. Nemějte mi to za zlé, ale osudy židů za druhé světové války mne velice zajímají, tudíž jakmile mám možnost jet do nějakého koncentračního tábora, hned se jí chopím. Navíc Osvětim mne vždy zajímala opravdu nejvíce a teď se mi splnilo mé "přání" (je mi blbé to tak říct). Nechce se mi to ani nijak více komentovat, ale byl to opravdu silný emotivní zážitek, že jsem neměla žaludek na to, abych to fotila (nějaké fotky mám, ale jen minimum a hlavně venek) a obdivuji lidi, co si to fotili. Většina věcí mi došla až doma, kdy odjela má kamarádka a já byla sama a začala jsem o tom přemýšlet a zasáhlo mne to pak trochu více.. Myslím si, že ten, kdo tam byl určitě ví o čem mluvím a ten, kdo tam nebyl, by se tam měl alespoň jednou za svůj život jet podívat, i když to není pěkný pohled, ale každý si musí uvědomit, že HISTORIE SE NESMÍ OPAKOVAT! A jestli bych jela znovu? Asi ano, jela bych a podívala bych se na to vše znovu z jiného úhlu (nesuďte mne za to prosím :)).
/zbytek fotek ZDE/
Drákula: neznámá legenda
Film, na kterém jsem byla dnes v kině. Nemůžu říci nic jiného, že tento film Vám velice doporučuji. Film mne zaujal na první pohled, už podle traileru, protože miluji fantasy, miluji nadpřirozeno a miluju historii (ale nebaví mne se učit, zajímavá kombinace že?). Film byl naprosto fantastický, ale můžu říci, že jsem čekala možná malinko víc, ale to já od filmů vždy. Šlo tam o Vlada Drakulu, který chtěl ochránit svůj lid, ale především svou rodinu před Turky a proto se rozhodl, že dojde za upírem, který žil v jedné skále pro pomoc. Upír ho proměnil a předal mu tak svou obrovskou sílu. Jak to dopadne Vám říkat nechci, protože byste z toho filmu pak nic neměli. Takže pokud o tomto filmu přemýšlíte, určitě se na něj běžte podívat! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat