Čekala jsem narvaný klub, skvělou atmosféru, rozdováděné
fanoušky, skvělé kapely ... Co z toho se vyplnilo?
Začátek měsíce srpna jsem zahájila více než slibně.
Vstoupila jsem do něj se svým nejoblíbenějším žánrem hudby a to metalcorem. V
klubu MC Fabrika v Českých Budějovicích se konala Metalcorová noc a já se na
tento den těšila snad od té doby, co jsem zjistila, že tam bude Zero Hero. A
spolu se Zero Hero tam také hrála Krumlovská kapela Crawall a rakouské kapely
All Your Sorrows a Confession of Pain.
Hned při příchodu do klubu jsem se trošku lekla, protože
první co jsem slyšela byla němčina. Kluci z rakouských kapel totiž seděli před
klubem a povídali si. Jestli se ptáte, proč jsem se lekla, tak je to z toho
důvodu, že nesnáším němčinu. Další šok pro mne bylo to, že jsem do klubu přišla
asi čtvrt hodiny před začátkem a nikdo tam nebyl..
První na scénu šli již zmiňovaní Zero Hero. Už jsem to tu
jistě zmiňovala, ale v Zero Hero zpívá můj bývalý spolužák ze základky a tuto
bandu naprosto zbožňuji. Měli delší pauzu, protože tři kluci z kapely letos
maturovali. Proto jsem se na koncert po této pauze těšila snad ještě více než
jindy. Kluci začali více než slibně a při jejich první písničce měli plno lidí
v sále. Byl na nich vidět jistý hudební posun a na zpěvákovi bylo vidět jisté
zlepšení v jeho screamu a growlu. Kluci měli slušný kotel po celý svůj koncert
a myslím si, že jak oni, tak fanoušci v sále si to jistě pořádně užili, dokonce
si vyřvali přídavek, který už další kapely nehrály, ale o tom později..
/pár dalších fotek ZDE/
Po Zero Hero tedy nastoupila Krumlovská kapela Crawall, ke
kterým jsem už od zvukové zkoušky necítila jisté sympatie. Zkouška mikrofonu
jako "1 hovno, 2 hovna, 3 hovna... kde jsi přestal počítat u tří hoven?
Tak 4 hovna, 5 hoven.." mi nepřišla vůbec vtipná, spíše trošku trapná. To,
co nesnáším u kapel nejvíce je snad to, že si myslí, že když budu mluvit
sprostě, tak je to strašně vtipný a tvrdý. Ale nechtěla jsem je soudit podle
zvukové zkoušky, počkala jsem si tedy na to, jak budou hrát. Začali dost tvrdě, na můj vkus snad až moc, protože já osobně preferuju takový melodičtější metalcore, než to co předváděla tahle banda.
Tahle kapela mne teda moc nebavila, i když hudba nebyla špatná, ale když někdo
celou dobu jen screamuje, tak mne to zrovna dvakrát nebaví. Stejný názor asi
měli i lidé v sále, protože na ně pařili asi tak tři lidi, pak tedy nikdo no a
pak mi jich bylo trošku líto, tak jsem tam asi na dvě písničky šla před podium.
Pak jsem to ale vzdala a radši si došla pro foťák cvaknout pár fotek. Kapela
hrála podle mne nejdýl ze všech kapel a já měla chvilku opravdu chuť, že pojedu
po této kapele domu a to z toho důvodu, že jsem se bála, co přijde po téhle kapele a
taky proto, že to v klubu bylo šíleně zabitý. No a lidi se ani nesnažili o to
si vyřvat přídavek, za co jsem byla šíleně ráda.
/víc fotek jsem neupravovala, jednoduše jsem na ně neměla náladu/
Jak už jsem řekla, měla jsem chuť jít domu, ale přišel za
mnou kytarista ze Zero Hero a ptal se mne, jestli budu do konce, že by rád
společnou fotku se všemi kapelami, tak jsem si řekla, že se teda podívám, jak
hraje ta další kapela a že se rozhodnu podle toho. Z mých obav mne trošičku
vyvedl zpěvák ze ZH, který mi řekl, že All Your Sorrows jsou dost brutální, že
už to bude v pohodě. Už při nošení věcí na stage na mne kapela působila velice
sympaticky a přátelsky. Opět měli málo lidí v sále, ale vydrželo na ně pařit
pár fanoušků po celou dobu. Zpěvák byl šílenej sympaťák a docela dost hlásil.
Dost mne pobavilo, když na něj jeden trošičku připitej týpek začal něco řvát
česky a on se začal smát a řekl "Sorry man, I don't understand you" a
když viděl, jak se na něj ten týpek začal tvářit, tak na něj začal hlásit
německy. Kdybych neměla zničený krk ze Zero Hero a nebála se lidí v Circle
Pitu, šla bych si taky zapařit, ale volila jsem bezpečnější variantu a opět
jsem se chopila foťáku.. Kapela opět nehrála přídavek, ale bylo to zřejmě z
toho důvodů, že lidé nevěděli, jak si ho u nich mají vyřvat a nebo prostě jenom
nechtěli. :-)
/další fotky ZDE/
No a na závěr přišla kapela Confessions of Pain, která měla
při zvukovce dva lidi v sále. Ano, já jsem byla jednim z nich. Kluci byli
šíleně zklamaní a smutní, nejvíce to bylo vidět na zpěvákovi, který i po
zvukovce šel ven pro lidi, kteří ale nepřišli. Tak kluci chvíli čekali, jestli
někdo nepřijde, nechtěli ani začít hrát, ale majitel klubu jim řekl, ať začnou,
že do sálu někdo přijde. Tentokrát jsem si ale před podium stoupnout šla a bylo
mi opravdu jedno, že jsem tam sama a že mám zničený krk. Pak tedy přišel ještě kytarista ze ZH a
začali jsme tam ve dvou pařit. Na zpěvákovi bylo vidět, že z nás má radost,
usmíval se a byly mu vidět jiskřičky v očích. Později tedy do sálu přišlo opět
více lidí a před podiem jich taky pár bylo. Po chvíli se opět začal rozjíždět Circle
Pit, do kterého se opravdu nehodlám zapojovat a opět jsem si došla pro foťák.
Vyfotila jsem pár fotek a šla jsem si koncert v klidu vychutnat na barovou
židličku, co jsou poskládané kolem dokola sálu.
Nechci večer hodnotit špatně, to určitě ne, protože hudba
byla opravdu skvělá, ale byla jsem z toho celá smutná. Hlavně mi bylo líto
kluků z rakouska, kteří sem přijeli první den svého turné a skoro nikdo na ně
nebyl a bylo vidět, že jsou opravdu smutní.
Mandybiers
Žádné komentáře:
Okomentovat