Milí čtenáři a milé čtenářky,
při takovém menším čištění a "zútulňování" mého
blogu jsem narazila na jeden z mých prvních článků, kde jsem se snažila
představit sama sebe. Pokud se budete snažit a pátrat na tomto blogu, tento
článek už nenajdete, protože tam byl jeden nesmysl za druhým. Nemyslím to tak,
jako že by informace byly nějak špatné, ale styl toho článku byl naprosto
otřesný. Jednolitý text, u toho šílená fotka a vulgární výrazy. Proto jsem se
rozhodla, že článek napíši znovu a tentokrát trochu více smysluplněji a
rozhodně bude o něco delší, za co se omlouvám.
Pokud nikdo neznáte mé pravé jméno, tak se jmenuji Martina.
Letos v březnu, tedy v roce 2015 jsem oslavila své 17 narozeni a musím Vám
říct, že se opravdu těším na rok 2016 a na mé 18 narozeniny. Že 18 není nic
extra? Ano, to opravdu není, ale ten pocit, když si můžu sednout do svého auta,
sama se dopravit na koncert bez toho, aniž bych otravovala taťku a ve tři ráno
ho budila s prosbou, aby pro mne dojel, je pro mne neskutečně blažený. Další
výhoda, která se nese s věkem 18 je samozřejmě to, že by mi mamka nemusela
tolik "kecat" do toho, kam pojedu a já si mohla jet na jaký koncert
budu chtít. Tomuto bodu samozřejmě nikdo nevěříme, ale i tak už si budu moct
jet kam jen budu chtít. A další a konečně poslední výhodou je ta, že mi v
čajovně konečně dají vodnici. :-)
Fotka s mým oblíbeným kytaristou z The Paranoid.
Teď pár hodně vět o tom, co mě vlastně baví. Ti
bystřejší z Vás si jistě už mohli všimnout, že mým největším koníčkem je hudba.
Bez hudby nevstanu, bez hudby nejsem schopná fungovat a bez hudby ani neusnu.
Jak s tímhle můžu žít? Nevěřili byste, ale krásně. Jediné, co k životu
potřebuji je můj mobil plný alb mých oblíbených kapel a funkční sluchátka. Sluchátka,
u kterých funguje pouze jedno, pro mne nejsou funkční, protože to automaticky
ztrácí veškeré své kouzlo a pointa úniku z reality se vytrácí. Když jsme u té
reality, mohla bych o sobě také zmínit, že jsem neskuteční snílek a moje sny občas
v 90% přechází do stavby vzdušných
zámků. Pokud byste chtěli prozradit můj oblíbený žánr hudby, tak je jím
samozřejmě metalcore. V žádném jiném žánru jsem doposud nenalezla větší
uspokojení než právě v metalcoru (chcete-li, tak v moderním metalu, je to ve
finále to samé). Prošla jsem si opravdu spousty stylů od hip hopu a rapu, po
punk až po heavy metal a ve finále jsem skončila u toho metalcoru. Ovšem ale
nechci, abyste si vytvořili mylnou domněnku, že poslouchám pouze metalcore.
Něco z mé "minulosti" ve mně zůstalo. Z rapu rozhodně to, že mi ten
styl nijak zvlášť nevadí, pokud je ten raper slušnej a má smysluplný texty.
Jinak jsem samozřejmě našla zalíbení v kapelách jako je Papa Roach nebo Hollywood
Undead, kde se mísí rock s rapem. Punk, heavy metal, power metal a tak dále,
zkrátka poslouchám pořád, ale v menší míře.
Další mojí hodně velkou zálibou je hokej, bez kterého bych
asi taky nemohla být. Ovšem letos byla sezona opravdu dlouhá a já už si v
koutku duše přála trošku konec, protože jsem z toho už byla trošku unavená. Ale
to možná bylo také tím, že jsem začala hrát florbal. Ano, opravdu začala, ale v
nejbližší době nejspíš skončím, ale to nemám ještě dořešené, takže potom dam
určitě vědět proč.
Seriály, filmy, knížky,.. Stíhám i to a dokonce je to jedna
z dalších mých největších zálib. Ptáte se mne jak vypadá můj den, kde potřebuju
skoro nonstop poslouchat písničky, jít na zápas mého oblíbeného klubu, přečíst
si kapitolu knihy a zhlédnout film nebo nový díl mého oblíbeného seriálu? Tak
přesně tak, jak jsem to napsala. Ráno vstanu, pustím si svou oblíbenou hudbu a
opět za doprovodu hudby jdu do školy. Když přijdu ze školy, podívám se na jeden
díl seriálu, po shlédnutí seriálu jedu na hokej a po příjezdu z hokeje si jdu
číst. Pak si poslechnu pár písniček a jdu spát. Kde je učení ptáte se? Tohle
někteří z Vás neuslyší rádi a doufám, že to nečtou moje rodiče, ale škola není.
Snad nikdy se mi nestalo, že bych měla nějakou důležitou písemku přímo den po
hokeji a to, že vypustím nějaká slovíčka, z toho se nestřílí. Takže z toho
možná vyplývá i to, že dávám koníčkům přednost před školou. A i přesto, že
tohle dělám a skoro se neučím, tak musím říct, že moje známky jsou docela
slušné. Pokud se ptáte na oblíbený žánr filmů, seriálu a knih, tak tím je
jednoznačně fantasy. Kdybych měla říct něco k mému oblíbenému filmu, tak je to
asi serie Harryho Pottera, to samé u knihy, akorát tam bych k HP přidala ještě
Hru o trůny a když zmiňuji Hru o trůny, tak tento seriál řadím mezi ten
nejpovedenější. Jinak co se týče dalších konkrétních děl, tak chystám další
sérii filmovou a seriálovou, ve které se určitě dozvíte spoustu typů na
fantastické filmy a seriály. :-)
Andy má taky rád Game of Thrones :3
Hudba, film, kniha... Umění je spousta a přidám k tomu i
další umění a záliby v podobě fotografování, kreslení a malování. Sice v tom
nijak zvlášť nevynikám, ale umění opravdu miluji, tudíž se nebráním ani
jakékoli formě divadla a pouličního umění. A když jsme u pouličního umění,
strašně mě mrzí, že to v Česku skoro nikde není. Když jsem byla v Anglii, tak
byl na každém rohu výborný pouliční umělec a to dokonce i v malých městech. Ale
je to asi tím, že tady to skoro nikdo neocení.
...........
Fuuuha, tenhle článek je opravdu dost dlouhý a nechci, aby ten článek
měl kilometr. Proto se můžete těšit ještě na jednu část, kterou jistě brzy
dopíši a zveřejním. :-)
Mandybiers
Žádné komentáře:
Okomentovat